Jiří Korynta: Bez publika se to dělat nedá


Čo má spoločné dirigentská taktovka a svetelný meč? Za bežných okolností pramálo, no ak ste dirigentom Pražského filmového orchestra, je možné, že budete potrebovať oboje.

Pražský filmový orchester je jediným svojho druhu v Českej republike a zrejme nikoho neprekvapí, že do jeho repertoáru patria soundtracky z takých filmových klasík, ako Hviezdne Vojny, Indiana Jones, no i Pán Prsteňov a Piráti Karibiku. Tento rok slávne filmové melódie zazneli aj v Bratislave, kde orchester ukončil sezónu a vyslúžil si niekoľkominútové “standing ovations”.

Za každým úspechom stoja šikovní ľudia a v tomto prípade je jedným z nich 28-ročný Jiří Korynta, zakladateľ a dirigent PFO v jednej osobe. Hoci ani po skončení sezóny nezaháľa a už stihol natočiť 5 Dvořákových rapsódií s Plzeňskou filharmóniou, pán Korynta si našiel čas, aby zodpovedal naše otázky prostredníctvom emailového interview.

Podľa neho je Pražský filmový orchester jedinečný tak svojim repertoárom, ako aj svojim nasadením: “V takové míře, kterou PFO přivedlo, se tady filmová hudba nikdy nehrála a stále nehraje. Koncertů přibývá, takže se filmová hudba dostává čím dál tím víc do většího povědomí. Dále když jdete na náš koncert, tak nevidíte hrající zombíky, ale mladé lidi, u kterých vidíte, že je to baví – i když musí hrát Imperial March (Star Wars) po 150x.

“Že je filmová hudba opravdu blízká každému, můžete vidět i na našich výchovných koncertech, kde děti skutečně poslouchají a koncert se jim líbí a skladby znají. Například na našem prvním výchovném koncertě jsme zahráli dvě noty a sálem se ozvali potěšené výkřiky: “jééé, Harry Potter,” a “Jéé, Pán prstenů” apod. Filmová hudba je ta správná cesta, jak komukoliv udělat cestu k jakékoliv hudbě a hlavně klasice, protože filmová hudba je spojena se všemi hudebními styly, ale hlavně s klasickou, pokud se jedná o symfonický soundtrack. Filmová hudba není v podstatě nic jiného než pokračovatel klasiky.”

Je v tom však viac, než len dokonale zvládnuté partitúry. Členovia orchestra vkladajú do vystúpenia svoje vlastné prvky. “S něčím přijdu já, s něčím sami členové a něco prostě z toho vyplyne. Například violisti záviděli houslistům, že tam mají v Lord of the Dance takového hraní a oni mají jen doprovody, tak si vymysleli svůj taneček. Houslistům se to nelíbilo, tak si vymysleli, že se v jednom místě zase postaví. Tohle se ale právě lidem hrozně líbí a ocení to. Například naše provedení Cartoons Collection jsme myslím dostali co se týče vtipů do naprosté dokonalosti,” tvrdí a ja rozmýšľam, či to zahŕňa i výkrik ,,yabba dabba doo”, ktorý zaznel počas soundtracku z Flinstonovcov.

Z vyjadrení pána Koryntu je vidieť, že reakcia divákov je pre neho veľmi dôležitá: “Bez publika se to dělat nedá. Žádné peníze vám nenahradí ten pocit, když si vám stoupne celý sál. Samozřejmě, že když se vám postaví celé Rudolfinum, tak je to ještě lepší a hlubší pocit než třeba v nějakém menším sále, ale pokud tohle člověk chce dělat, tak si musí cenit každého potlesku a nečekat, že ho pokaždé dostane. Musí si ho zasloužit. Pokud to berete jako samozřejmost, tak to není v pořádku.”

A dirigent PFO to ako samozrejmosť neberie, čo niekedy dopadne aj humorne: “Bez určité dávky humoru to dělat nejde. Většinou nejvíce sklízí úspěch, když si děláte srandu ze sebe sama, jako když jsem přišel oblečen jako Rocky při naší premiéře. Získalo si to takový úspěch, že dokonce Česká spořitelna, pro kterou jsme dělali následující koncert, řekla, že pokud tam tohle neudělám (což jsem ani neplánoval), tak akce nebude. Tak jsem se musel jít historicky znemožnit znovu :)

“Hudba je umění, a na to se poslední dobou hodně zapomíná,” hovorí, keď sa ho pýtam na vlastnosť, ktorú považuje za najdôležitejšiu pre hudobníka. “Ve školách se učí “Hraj to jako Perlman a budeš to hrát dobře a je to jediná správná interpretace a musíš to hrát v jeho tempu, jinak to hraješ špatně”. Tohle je podle mě velký omyl. Podívejte se třeba na výtvarné umění. Dneska se prodávají malby, kdy – omlouvám se za výraz, protože sám vím, že to není tak jednoduché – člověk hodí kyblík barvy na plátno a prodá se to za milióny. Dělá to ten člověk špatně? Má to menší hodnotu než někdo, kdo tam přidá další barvu a udělá to jinak? Ne, každému se to může líbit, ale to neznamená, že to maluje špatně. Stejně je to tak v muzice. Někdo to bude hrát pomaleji, některá místa udělá jinak, a bude mít také pravdu, protože je to umění, ne matematika. Dneska se snaží sólisti předhánět kdo to zahraje nejrychleji, a pokud to nehrajete tak rychle a ve stejné poloze (na smyčce) jako nejlepší hráči, děláte to špatně. To je bohužel omyl. Musíte mít ale důvod a argument proč to děláte tak.”

Som si istá, že pán Korynta vie veľmi dobre, o čom hovorí, kedže sám hrá na 34 hudobných nástrojov a v pätnástich rokoch sa stal držiteľom svetového rekordu. A ako hovorí, “u dirigování je to stejné”: “V některé symfonii cítíte, že by jste tohle místo rád dal trochu pomaleji, protože si myslíte, že z toho mohou některé věci lépe vyznít. Klidně do toho. Pokud máte důvod a myslíte si, že tak to bude hezké, proč ne. Nesmíme zapomínat, že hudba je druh umění. Kdyby všichni hráli všechno stejně, tak nám bude stačit jen pár muzikantů.”

O Jiřím Koryntovi je všeobecne známe, že patrí k fanúšikom Johna Williamsa a prezradil mi, že keď získal partitúru Jurského Parku a mohol si prejsť znova celý film s ňou v ruke, tak sa musel pánovi Williamsovi pokloniť ešte viac. No hoci jeho sen hrať s maestrom ešte len čaká na splnenie, mladý dirigent sa už má čím chváliť: “Na co jsem nejvíc hrdý. Na to, že jsem tu muziku ještě v České republice nepřestal dělat. Podmínky jsou tady pro muzikanty opravdu špatné a bohužel se to podepisuje na hudebnících samotných a jejich chování a přístupu, a je to škoda. Muzikanty máme pořád některé opravdu hodně dobré. Být muzikantem v České republice není například to samé jako v Berlíně. Určitě jsem hrdý také na to, že jsem byl tympánista zahajovacích koncertů Pražského Jara jeden ročník. To je rozhodně velká věc. Věcí, na co jsem hrdý, je samozřejmě více, ale určitě k nim také patří to, že jsem si postavil úspěšný symfonický orchestr v 19 letech. To se myslím nepoštěstí všem dirigentům :D

Keď sa pýtam, s čím sa PFO predstaví v budúcej sezóne, zisťujem, že fanúšikov čaká hneď niekoľko noviniek: “Tuto sezónu budeme přidávat nová města jako Zlín a chceme také udělat koncert v Českých Budějovicích. Budeme přidávat také nové tituly. Nechci moc prozrazovat, ale chceme uvést hudbu z Out of Africa, Mulan a Mission: Impossible – Ghost Protocol a další. Budeme přidávat také trochu hudby z her, které se nám povedlo získat. Chci do budoucna získat další, ale u hudby z her je získat dobré noty ještě těžší než u hudby z filmů.”

A odkaz Jiřího Koryntu čitateľom? “Choďte na nás. Sledujte naše stránky www.praguefilmorchestra.com. Chystáme pro vás nové věci i rekapitulace některých starých. Například do Bratislavy můžu vzkázat – přivezeme vám tam Duel of the Fates se sborem!”

Koncerty v Bratislave sa uskutočnia 26.10 a 14.12.2013


Autor: Dominika Lacikova

Zdielať tento príspevok